Povídat si s Vojtěchem Baštýřem není všední zážitek. I proto, že se řeč nevede jen kolem licencí Microsoftu, jež má v roli Customer Success Specialist už více než osm let v TD SYNNEX na starosti. V osmadvaceti letech se totiž rozhodl podat přihlášku na 2. lékařskou fakultu a dnes už se blíží chvíle, kdy vymění počítače za endokrinologii. Vidí v tom i životní změnu, protože se pak bude moci vrátit blíž k rodným jižním Čechám, vychovávat děti na vesnici a třeba se také dál pohybovat kolem fotbalu. O víkendech totiž nasazuje rukavice a „čape“ šestou ligu za Kovářov. Pokud vám je to jméno povědomé, vězte, že tam ještě před dvěma lety nastupoval známý reprezentant Martin Fenin.
Jak se dá skloubit časově náročné studium medicíny a práce v IT distribuci, kdy musíte být celý den prakticky neustále k dispozici partnerům?
Naštěstí je studium medicíny hodně nárazové, proto se po většinu roku skloubit dá. Momentálně mi trochu hoří hlava, příští týden mě čeká jedna těžší zkouška. Standardně to funguje tak, že asi čtyřikrát do týdne potřebuji být dopoledne ve škole. Někdy jsou to přednášky, u kterých se dá i pracovat, ale jindy je to praxe, kdy jsem prostě jedno až dvě dopoledne v týdnu úplně offline. Co nestihnu v pracovní době, doháním odpoledne, po večerech nebo ráno před školou. Mám štěstí i na tým kolem sebe, který mi vychází vstříc.
Ke studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy jste se nedostal bezprostředně po střední škole, ale trochu nevšedně až v osmadvaceti. Co byl hlavní impuls?
Kdysi jsem jednu vysokou školu nedokončil a hned naskočil do práce. Od té doby jsem v sobě nosil pocit, že bych jednou měl něco vystudovat. Mám dojem, že lidé jsou pak bez toho studia či jiného podobného vyžití trochu nešťastní – pokud má někdo nějaký kognitivní výkon, má obvykle nutkání ho rozvíjet i jinak než jen prací.
Na vaší současné pozici pracujete jako Customer Success Specialist. Vidíte nějakou paralelu nebo propojení mezi světem medicíny a tím, co děláte tady? Třeba v přístupu k řešení problémů nebo spokojenosti klienta?
V principu napříč jakoukoli kariérou platí, že nabízíte službu lidem, kteří něco poptávají, a snažíte se vyřešit jejich problém. To platí v IT i v medicíně. Já tedy zatím nemám přímou zkušenost s ordinováním, s pacienty se potkáváme spíš na praxích a věci si na nich zatím spíše zkoušíme, než že bychom je reálně léčili. Co ale vnímám silně, je rozdíl mezi kulturou soukromé sféry a státního zdravotnictví. Spíše než paralely vidím kontrasty – věci, které v korporátu skvěle fungují, ve státních nemocnicích občas drhnou.

Jak vypadá váš typický pracovní den?
Náš tým prodává Microsoft licence, což je relativně komplexní disciplína. Microsoft má relativně komplikovaná pravidla licencování, a také dodávka probíhá jinak než u většiny jiných produktů, takže se cyklicky hromadí dotazy a požadavky od stávajících i nových zákazníků. Moje denní náplň ne vždy přesně odpovídá oficiálnímu popisu práce. Náš tým je hodně provázaný – každý umí něco navíc, ale velká část lidí zvládne do určité míry všechno. Když Microsoft připraví změnu, komunikuji ji zákazníkům. Když se mění naše licenční platforma, tvořím návody. Do toho mi průběžně volají a píší lidé se svými požadavky nebo licenčními dotazy. Takový běžný day-to-day byznys.
V TD SYNNEX jste už devátým rokem. Co se za tu dobu změnilo a co naopak zůstává stejné?
Líbí se mi stabilita vedení na vyšších pozicích a potažmo stabilní a čitelné směřování firmy. Stejně tak na ostatních vedoucích pozicích z mé zkušenosti pracují velmi kompetentní lidé, což třeba právě ve veřejném sektoru ne vždy platí. Hrozně to usnadňuje práci, když nemusíte bojovat s někým, kdo o věci nic neví. Táhneme za jeden provaz, nejsou tu rozbroje mezi řadovými zaměstnanci a managementem. Co je naopak občas problematičtější, jsou změny směřování či nová pravidla ze strany Microsoftu. Když jsem začínal, prodejní filozofie se u softwaru zrovna měnila napříč trhem a z velké části přecházely trvalé licence na předplatná. Dnes se pravidla i produkty mění často, a ne vždy to vede ke zjednodušení. Pro mě osobně je to ale vlastně dobře – lidé potřebují reálně poradit s něčím komplexním, není to jen o tom říct „klikněte sem“.
A co technologie Microsoft a jejich rychlost inovací? Ovlivňuje vaši práci?
Je to znát, ale ty změny neprobíhají skokově, nýbrž inkrementálně. Kdybych srovnal situaci před osmi lety a teď, rozdíl uvidím, ale nefunguje to tak, že by mi AI najednou ušetřila tři hodiny času denně díky automatizaci. Největší každodenní dopad zatím vnímám spíš v tom, že mi od zákazníků chodí mnohem víc dotazů právě na AI. Myslím, že umělá inteligence hodně pomáhá například na juniorních analytických pozicích, kde je potřeba rychle shrnout velké množství textu či dat. Pro většinu běžné kancelářské práce je to ale zatím ve fázi, kdy to pomůže s jedním specifickým úkonem, ale ještě to neumí zcela vyřídit nějaký komplexnější požadavek.
Jak funguje váš tým? Máte nějaký společný koníček, který vás tmelí?
Nedá se říct, že by celý tým sdílel jednu konkrétní věc, ale vztahy jsou výborné. Lidé se přirozeně dělí do skupinek podle zájmů. Já hraju s Michalem Němčekem fotbal, chodíme na Hanspaulskou ligu. Jiní hrají volejbal, tam se občas taky stavím. Třeba Luděk Marold a Kika Figelyová, kteří sedí vedle mě, se přátelí i jako rodiny a jezdí spolu na dovolené. S každým v týmu jsem si našel něco společného.
Kam byste chtěl v medicíně směřovat, až budete mít hotovo? Už máte jasno?
Už se to blíží, takže výběr zužuji. Určitě nechci dlouhodobě dělat v nemocnici. Chci něco, co se dá dělat ambulantně nebo soukromě. I s ohledem na to, že jsem začal ve vyšším věku než většina spolužáků, bych chtěl v noci spíš spát než sloužit služby. Těm se člověk v době před atestací nevyhne, ale cílově hledám lepší skloubení s životem. Zvažuji praktické lékařství nebo endokrinologii (zaměřeno na žlázy a jejich hormony). Výhledově bych se také chtěl vrátit na jih Čech, odkud pocházím. Brácha se tam teď odstěhoval s manželkou, mám tam rodinu a kamarády z dětství.
Jak vnímáte rozdíl mezi lokálními českými distributory a vaší firmou, která má zázemí v zahraničí? Je to spíše výhoda, nebo komplikace kvůli složitému reportingu?
Je pravda, že v některých věcech jsme méně flexibilní, hlavně v takových těch „šedých zónách“. Ale s tím jsem upřímně spokojený. Raději budu mít klidné spaní, že je všechno v pořádku a nehrozí, že nám Microsoft zruší kontrakt kvůli porušení podmínek. Strukturované korporátní prostředí mi navíc často usnadňuje práci – když narazím na problém, který neumím vyřešit, existují centrální týmy, se kterými se můžu poradit. Je to pohodlnější a spolehlivější než vymýšlet něco takříkajíc na koleně.
A role distributora obecně? Před lety se říkalo, že už nebudou potřeba, ale dnes je to skoro naopak.
Je to tak. Velké firmy jako Microsoft sloučily regiony, omezily lokální zastoupení a spoustu věcí outsourcovaly právě na distributory. Microsoft si přímo u distributorů drží lidi, které i dotuje. Pro zákazníky je to lepší, protože většina z nich nedělá jen Microsoft a distribuce je pro ně hlavním styčným bodem i s ostatními vendory. My na ně máme víc času a jsme tu v principu od toho, abychom pomohli řešit jejich problémy. Lokální zastoupení Microsoftu i před těmito změnami mělo trochu jiný záběr než day-to-day business jednotlivých zákazníků a stejně tak technickou podporu mají dlouhodobě outsourcovanou do jiných lokalit (Indie apod.). Distributor je tedy podle mě pro zákazníky přirozenějším kontaktním bodem.
Co si přečíst i toto?
Vizáží i osobitým vyprávěním trochu připomíná herce Martina Hofmanna. Také podobným způsobem odpovídá, bez skrupulí a škrobených frází. I na ty nejtěžší otázky, jako je třeba nábor mladých lidí do firmy nebo využívání umělé inteligence v rámci firmy. „Pokud tomu necháme naprosto volný průběh, začneme ztrácet zkušenosti a znalosti.
Málokterý distributor vám ukáže techniku naživo a mluví o ní s takovým zápalem, že zapomenete na tabulky. V divizi Maverick, která pod křídly TD SYNNEX zastřešuje audiovizuální techniku a videokonference, je ale freestyle a snaha dělat věci jinak základním stavebním kamenem identity celé byznys divize. Adam Kuba je nezaměnitelný originál už od pohledu.