Distributorům už se několikrát předvídal jejich konec. Když se rozmohla e-commerce, když se software začal prodávat online, když se řešení začala kupovat as-a-service. Jenže distributor je tu pořád; a podle Víta Vojtěška a Pavla Klimuškina teprve přichází „doba distribuční“. Co od této doby očekáváte vy?

Mám pocit, že na jedné straně skutečně trochu mizí taková ta klasická potřeba po konkrétních produktech. Celý svět vyrazil hodně napřímo za zákazníky, spousta výrobců tak začala využívat vlastních kanálů. Na druhé straně svět IT už není zdaleka tak přehledný, jako býval. A mnoho našich partnerů potřebuje „průvodce“. Někoho, kdo rozumí technologii, zná potřeby a požadavky IT komunity a dokáže všechno propojit do funkčního celku. Od myši, přes servery až po kyberbezpečnost nebo několikrát zmiňovanou umělou inteligenci. Aby zjistil, co vlastně potřebuje a co už nepotřebuje. V tom je role distributora výjimečná, protože navíc nezastupuje jedno jediné řešení, ale vybírá to nejvhodnější pro konkrétní případ.

Vy sám se pohybujete v distribuci pět let, jak náročný je to svět?

Pět let v IT distribuci, ale celý profesní život v IT. Byl jsem na straně partnerů, na straně výrobců, znám nejen celý „potravní řetězec“, který tu funguje léta letoucí; ale především konkrétní lidi. Máme přímý vztah s řadou koncových zákazníků, ale i vendorů. Zároveň však zůstáváme sami sebou a jsme velmi agnostičtí. Máme přesah přes všechny kategorie, značky, ale také zákaznické světy. Dáváme tak našim partnerům na jedné straně know-how z řady oblastí, na druhé straně svobodu v tom, jaké řešení si na konci dne zvolí.

Co udělat pro to, abyste pro tyto partnery byli „první volbou“?

Na to nemám úplně jednoznačnou odpověď. Máme náskok díky tomu, že jsme globální distributor, proto k nám řada velkých firem míří automaticky. Ale to samozřejmě nestačí. My musíme přidat expertízu, odvahu, schopnost rychle se učit. Musíme znát jakýsi mustr, který funguje v jiných zemích, ale zároveň ho dokázat přizpůsobit prostředí v České republice. A přidat i něco navíc od nás samotných – víc energie, ochoty, práce a profesionality ve smyslu – my umíme to, co vy potřebujete, a to nejlépe.

Image

Jaký je vlastně tým, který vedete?

Mám obrovské štěstí, že jsem si ho mohl poskládat z kolegů, se kterými jsem historicky pracoval. Proto hodně procesních věcí neřešíme a máme k sobě enormní důvěru. Do budoucna ale musíme růst, protože potřebujeme energii a expertízu v oblastech, jako jsou právě umělá inteligence nebo data management.

Jste typem manažera, který rád leží v datech, nebo jste třeba víc byznysově nebo vztahově orientovaný?

Veškeré své fungování jsem založil na maximální důvěře a s tím spojené míře jak osobní svobody, tak zodpovědnosti. U mě to funguje vůči mému týmu tím způsobem, že když máme nějakou dohodu, že něco bude, tak očekávám, že to prostě bude. Pakliže by to být nemělo, očekávám, že se budeme zavčasu snažit najít řešení. Jinak jsem vztahový člověk. Ostatně, já jsem přišel za svým šéfem a spousta lidí sem přišla se mnou nebo za mnou. Rozhodně nejsem úplně super detailní analytický typ, to přiznám bez vytáček. U mě je ten byznys opravdu o maximální míře profesionality a důvěry. A to jak vlastně v rámci firmy, tak v rámci naší komunikace s partnerem, vendorem nebo s koncovým zákazníkem. Troufnu si říct, že právě díky letitým vztahům jsme efektivnější a úspěšnější v prodeji na koncovém trhu.

Na závěr jedna osobnější otázka: co nabíjí vás osobně?

Strašně rád vařím. Když nevařím, jsem nemocný. Baví mě to, čistím si tím hlavu. Léta letoucí také aktivně buduji svou sbírku vína, i když jsem samotné pití extrémně omezil. Ale svět vína mě něčím přitahuje a cítím, že je mi velmi blízký. Samozřejmě, také rád relaxuji s partnerkou nebo aktivním posilováním ducha a těla – tedy cvičením nebo chozením po horách.