V polovině devadesátých letech poprvé otevřel dveře Expert & Partner také Martin Janeček. A krátce po svém nástupu začal pečovat o značky HP, Compaq a právě i IBM. Tohle spojení, v nejrůznějších modifikacích, trvá dodnes. Martin Janeček si na deset let odskočil přímo k výrobci. Vrátil se do Avnetu, ale ten znovu koupila Tech Data. Dnes celý tento příběh pokračuje v TD SYNNEX a Martin Janeček je business unit managerem. Baví ho to ještě? A proč vlastně?

Co se za ty roky změnilo, máme možnost vidět. Zeptám se proto možná trochu netradičně: co se za ty roky nezměnilo?

Komunita lidí, kteří se kolem IBM pohybují. Minimálně v oblasti serverových technologií je to malá, relativně uzavřená a vzájemně provázaná parta od prodejce až k zákazníkovi. Vzájemně si rozumíme. Nejen, co se týče byznysu, kdy chápeme, že jeden druhého potřebujeme a dokážeme si vyhovět. Ale i lidsky. Toho si hodně vážím.

Co z vašeho pohledu dělá značku IBM tak mimořádnou, že jí – v nejrůznějších podobách – zůstáváte už déle než dvacet let věrný?

Podle mě je pro její pochopení podstatné si uvědomit, že IBM je i přes řadu různých fúzí, akvizic a změn strategie už přes 100 let na trhu. To je samo o sobě dost unikátní důkaz, který definuje to, že firma ví, co dělá, a dělá to dlouhodobě dobře. Koneckonců stačí se podívat na vývoj ceny akcií. Není to žádná horská dráha, ale stabilní křivka. Dlouhé roky je absolutní jedničkou v počtu každoročně uváděných patentů. Ví, co dělá, kudy jde – a to je podle mého také alfa a omega toho, aby tady dalších několik desítek let zůstala.

Tedy respekt k tradici, stabilita a vizionářství?

Ano. Stačí si projít zpětně milníky. IBM se několikrát ocitla na prahu nějakého rozhodnutí, které z prvního úhlu pohledu nevypadalo logicky, ale historie jí obvykle dala za pravdu. Nemluvíme o žádném obrovi na hliněných nohou. IBM je živá, neustále se mění, uvědomuje si i to, jak se mění trh. Dneska se tady klade velký důraz na to, aby se dodávala řešení, nikoliv jenom krabice nebo kousky toho řešení. A pokud partneři budou připraveni na to začlenit IBM technologie do svých řešení, tak jsem přesvědčen o tom, že budou mít konkurenční výhodu na trhu a budou mít za sebou silného výrobce, který má nejenom historii, ale především budoucnost.

Co pro vás znamená stát v čele IBM týmu v rámci TD SYNNEX? Tedy distributora, který ročně udělá přibližně 80 % veškerých „dealů“ v IBM. Je vůbec kam růst? A není těžké takovou pozici obhajovat?

Přesto, že jsem na náš tým mimořádně hrdý – a myslím, že je profesně i lidsky perfektně „odladěný“, tak to není jen o něm. Velkou zásluhu na tom má TD SYNNEX, která umožňuje lidem, aby na sobě pracovali, aby měli zázemí a aby měli takové podmínky, že nebudou mít důvod přecházet jinam. Díky tomu může relativně volně hledat na trhu talenty a zapracovávat je do týmu. Jsem rád za lokální management, který mi umožňuje vybírat lidi a pracovat s nimi relativně svobodně. Hodně funguje i sebemotivace každého člena týmu, která plyne i ze samotných IBM technologií, které je baví. A pak taky, že mají možnost fungovat do značné míry samostatně. Jako silné individuality v týmu.

Image

Dobrá, ale ještě se vraťme k druhé části otázky. Jak je možné motivovat tým, který je déle než deset let úspěšný a neustále obhajuje roli jedničky?

Pamatuju si jednu hlášky z Angeliky – „Roubíky do úst a zvýšit rychlost!“ Ne, to si samozřejmě dělám legraci. Cesta je z mého pohledu nepřetahovat se s konkurencí o nějaké existující projekty nebo partnery. Ale neustále rozvíjet nové příležitosti na trhu. Být první u nových produktů a otevírat dveře k partnerům, kteří s nimi doteď nepracují. Návratnost takové investice je výrazně dlouhodobější, protože jednak musíme nějakým způsobem na ty technologie trh upozornit, potom je přivést a trpělivě pracovat s partnery. První objednávky po začátku téhle činnosti začnou přicházet třeba za dva roky. Ale zároveň vás to neustále žene dál.

Co motivuje vás samotného? Zůstat v čele týmu, neustále ve světě IBM, a to už déle než dvacet let?

Moje motivace má vlastně tři cíle a v zásadě jsem navedl všechny členy týmu na to, že všechny tři cíle se mnou sdílí i oni. Ta první věc je, abychom byli úspěšní, protože pak opakovaně zažíváme ty pozitivní emoce z toho, že můžeme oslavit vítězství v nějakém zajímavém obchodním případu. Úspěch, jak jsem vypozoroval, je jeden z nejsilnějších motivátorů. Druhá věc jsou samozřejmě peníze. Nebudu zastírat, že všichni chodíme do práce pro peníze. Kdyby rostly peníze na stromech, tak tady asi dneska spolu nesedíme a nevedeme tento rozhovor a budeme tady někde v Třešňovce spolu pod stromem čekat, až něco spadne. No a třetí věc, kterou já si osobně kladu jako cíl, je, aby mě to bavilo. Kdyby mě to nebavilo, tak jenom kvůli penězům to rozhodně dělat nebudu. Za mě jsou všechny tyto tři věci spolu propojené – a naštěstí se v tomhle týmu každé z nich dostává.