Přitom o tom, že se Jakub Nábělek stal před několika lety součástí týmu Hyundai, rozhodla vlastně náhoda. Michal Žďárský, ohromný fanda motorsportu a šéfredaktor magazínu Flotila, začínal pilotovat elektromobil po boku své ženy. Ta však otěhotněla a vyrážet na závody už by bylo příliš nebezpečné a riskantní. Proto na místo spolujezdce a navigátora usedl Jakub – a po čtyřech společných letech je z toho triumf v prestižním šampionátu. 

Image

Jak přesně to tehdy bylo?

Když vám zavolá kamarád, jestli si s ním nechcete jet do Monte Carla na víkend zazávodit, jen těžko odmítnete. Od malička sleduju formule, WRC a mám rád vlastně všechny formy motorsportu. Navíc Monako je ikonické místo, mekka závodění a neskutečná výzva. Od té doby už jsem z auta nevylezl a jezdíme spolu. Sedíme si lidsky, klape nám to v autě – a letošní sezona nás odměnila i parádní tečkou na závěr. 

Nežárlí dnes jeho manželka, když společně trávíte víkendy mimo Českou republiku? FIA ecoRally Cup se jezdí v Portugalsku, Španělsku, Itálii, Slovinsku nebo Švédsku. To je přece jen hodně času na cestách, který vašim partnerkám musí chybět.

To víte, že čas našim partnerkách chybí. Seriál je každým rokem náročnější. Dnes je to osm víkendů mimo domov a do budoucna se díky přílivu velkých sponzorů začíná mluvit o deseti nebo dvanácti. Už pro příští rok se mají v kalendáři závodů objevit exotické destinace jako Island nebo Azory. Hlavní partner seriálu, společnost Bridgestone, má dokonce představu, že by se závody měly konat v Argentině, Kanadě nebo Asii a je připraven zafinancovat posádkám logistiku. Z jedné strany jsme rádi, že roste zájem o náš sport, z druhé je to opravdu šibeniční, co se času týče. Už dnes vyplýtváme prakticky celou dovolenou na to, abychom mohli závodit. A to není doma úplně lehké obhájit.

Neuvažoval jste někdy, že byste se mohl sportem a závody živit jako profesionál?

Uvažoval, ale jsem poměrně opatrný. Mám dobrou práci, ve které jsem spokojený. Momentálně se nám ozývají různé firmy s možností spolupráce a partnerství na příští sezonu. Pokud některé vyjdou, možná bychom byli skoro schopni profesionálně fungovat. Ale v motorsportu všechno stojí a padá s aktuálními úspěchy. Otázka zní, jak dlouho se nám bude dařit. Rok, tři, pět? Možná tím, že celý život rád počítám, dokážu si vyhodnotit i případná rizika a nechce se mi kvůli pár rokům přijít o to, co jsem dlouho budoval.

Pojďme k vaší roli navigátora. Co vlastně obnáší sekundovat pilotovi? A jak se eco rally liší od klasických motoristických závodů?

Principem eco rally je jízda na přesnost. Je potřeba jet přesně podle pokynů, které posádka obdrží hodinu před startem. Musím vše co nejrychleji nastudovat a provést pilota tratí, kterou dopředu neznáme. Jedeme podle šipkového itineráře. Znám start, vzdálenost do cíle a schéma, a podle toho se snažím navigovat Michala co možná nejpřesněji. Kromě samotné navigace ale také musíme dodržovat přesně předepsanou průměrnou rychlost. Máme dané jízdní průměry, které musíme dodržovat v průběhu celého závodu, a ty se měří na desetinu vteřiny. Přitom nikdo z nás netuší, kde kontrolní body budou. Z těchto dvou veličin se nakonec skládají celkové výsledky.

Existuje podle vás nějaká zkušenost, která se dá přenést z jednoho světa do druhého? Z práce do závodění, případně naopak?

Naše závodění je hodně o číslech. O propočítávání a řešení nenadálých situací. Občas tomu z legrace říkám, že je to rallye pro ajťáky. Člověk musí hodně přemýšlet o tom, jak se dostat až na vrchol. Když se podívám zpátky a uvědomím si, čím vším jsme za ty roky prošli, co všechno jsme si vymysleli, tak bez toho by vyhrát nebylo možné. Právě to souvisí trochu i s tím, co dělám ve své práci. Mám blízko k matematice, ale musím se být schopen rychle rozhodovat a řešit nečekané výzvy.

Celý šampionát jste nakonec vyhráli o jeden jediný bod. Co nakonec rozhodlo ve váš prospěch?

Z našeho pohledu jsme historicky vždycky mívali dobrou první polovinu sezony, a v té druhé jsme se trošku trápili. Letos se nám podařilo výkonnost stabilizovat. Vyhráli jsme v Portugalsku, byli druzí ve Španělsku, bronz jsme přivezli z krásných závodů v monackém Monte Carlu a z Českého Krumlova. Byli jsme čtvrtí ve Švédsku, kde se jezdilo na sněhu a ledu. Úplně se nám nevedlo jen ve Slovinsku, kde jsme skončili pátí. Ale ani tam to nebyl úplný propadák. Právě vyrovnanost našich výkonů byla asi tím rozhodujícím faktorem letošní sezony. Závěrečný závod se jel v Itálii a naše druhé místo stačilo k titulu.

Image

Vrcholu v ecorally jste už dosáhli. Kam teď dál? Co víc je možné získat?

Miluju Monte Carlo. To je pro mě nejkrásnější závod, naprosto unikátní svým prostředím i celkovou atmosférou. Ještě se nám ho nepodařilo vyhrát a rádi bychom to v příští sezóně napravili. Zatím jsme tam byli nejlépe třetí. To máme určitě ještě před sebou a bude to hlavní cíl pro letošek. Samozřejmě chceme obhájit celkový titul. Dlouhodobý sen je potom Dakar Classics, což je podobná kategorie eco rally, kde se také hodnotí ‚regularity‘. Bohužel, tady se bavíme ještě o úplně jiném rozpočtu. Z druhé strany, ten příliv peněz, velkých značek a celkový zájem o náš sport roste opravdu skokově, proto jsem zvědavý, kam se všechno dokáže posunout.