Roman Čubr je ten typ člověka, který bere věci tak, jak přicházejí, a nebojí se přijímat různé výzvy. Tento přístup ho dovedl i k práci projektového manažera v TD SYNNEX, kde je už přes 13 let, ačkoliv by si na to při své studijní cestě nikdy nevsadil. Stejně jako by se nikdy neodvážil říct, že vyhraje hudební soutěž, budou o něm psát v novinách nebo si s kapelou zahraje na festivalu.
Roman se tehdy ještě do Tech Data dostal krátce po vysoké škole. Tenkrát moc netušil, čemu se chce profesně věnovat, hlavně potřeboval začít vydělávat peníze. „Nastoupil jsem jako reklamační technik. Upřímně jsem moc neřešil, kde budu pracovat, potřeboval jsem jen někde začít. Můj tehdejší šéf Vít Vojtěšek byl ale odvážný muž a dal šanci mladému klukovi s punkovým sestřihem, který moc nevěděl, co od života čekat," vzpomíná Roman s úsměvem.
Dnes je v TD SYNNEX už 13 let. Prošel několika pozicemi, až se nakonec dostal tam, kde ho to baví nejvíc. „Projektové řízení je moje srdeční záležitost. Organizovat věci, propojovat týmy a hlavně zlepšovat procesy ve firmě – to je přesně to, co mě naplňuje. Navíc jsem nadšený z té různorodosti. Každý den řeším něco jiného, jeden projekt je pro Čechy, druhý třeba pro Chorvatsko, takže žádný stereotyp," vysvětluje projektový manažer.
Zpívat se učil od Eminema
A nenudí se ani poté, co v práci vypne počítač. Když zrovna nespěchá domů za rodinou, míří do zkušebny, kde hraje se svou kapelou East Clintwood, která v roce 2015 vyhrála hudební soutěž Hard Rock Rising. Ale začněme s jeho vášní k hudbě pěkně od začátku. „Pamatuju si, jak jsem v roce 2000 slyšel v rádiu písničku Stan od Eminema a úplně mě to dostalo. Říkal jsem si, že to je naprosto geniální věc. A od té doby mě rap a hudba obecně začaly fascinovat," vzpomíná.
Jeden hit od Eminema rozhodl o tom, že si Roman založí vlastní kapelu. Tak vznikla Neplatná Identita. „Byli jsme těžcí rapeři, nebo jsme si to aspoň mysleli. Nechyběly nám oldschoolové prvky, takže obří oblečení, velké řetězy, šátky i čepky. Když se na to dívám zpětně, je to trochu úsměvné, ale tehdy jsme tím žili. Byli jsme mladí, bez závazků, a tak jsme koncertovali, kde se dalo," popisuje hudební začátky.
Od hudby, která by se dala přirovnat k neřízené střele, se ale po pár letech rozhodl posunout dál. „Chtěl jsem do toho přidat víc – nástroje, kytary, zpěv. Něco, co by mělo větší hloubku," vysvětluje. A tak v roce 2009 vznikla kapela East Clintwood, která od té doby prošla několika proměnami. „Zkoušeli jsme různé styly, střídali členy, ale nakonec jsme zůstali tři. Dnes je to spíš o přátelství. Scházíme se jednou týdně a hrajeme hlavně pro radost," říká poté, co si s kapelou zahrál v pražském Futuru, což ale zdaleka nebyl jejich největší úspěch.
Našlapané hudební období
Moment, který jen tak ze vzpomínek nesmaže, je vítězství v soutěži Hard Rock Rising v roce 2015, do které se tenkrát přihlásila třeba i kapela Eddie Stoilow. „Kamarád nás tam zaregistroval, aniž by nám o tom řekl. Nejdřív jsme si říkali, že nemáme šanci, ale nakonec jsme to celé vyhráli. Bylo to fantastický. Vyprodaný klub, plno energie, show, kterou jsme strhli lidi. Na to nikdy nezapomenu," říká Roman.
Další velkou dávku endorfinů, radosti a nadšení zažil s kapelou při vystoupení na letním festivalu Mighty Sounds v roce 2016. „Hrát na velkém fesťáku je něco úplně jiného než klasické koncerty. Lidi tenkrát na naše vystoupení postupně přicházeli, až se zaplnil celý stan, ve kterém jsme hráli. Ta atmosféra byla úžasná. A přesně to jsou momenty, které se vám vryjí do paměti a chcete je zažít znovu," dodává.
Texty inspirované životem
Hudba je pro Romana hlavně ventil. „Nikdy jsme nechtěli být kapelou, která hraje v rádiu. Jde nám spíš o to, abychom si to užili s přáteli a lidmi, co nás znají," vysvětluje. Jejich texty tak často vycházejí z jeho života a jsou kombinací vážných i vtipných situací, u kterých vždycky dbá na to, aby neztratily autenticitu. „Pokud se někdo u naší tvorby navíc zasměje, beru to jako bonus. Třeba jako u songu Jak bylo v práci?, který je připomínkou toho, že den v práci prostě není vždycky sluníčkový, obzvlášť třeba po koncertu nebo večírku," dodává s úsměvem a důrazem na to, že je potřeba brát písničku s nadsázkou.
Skloubit práci, rodinu a hudební kariéru není vždy snadné, ale Roman má jasno. „Mám v kanclu štěstí na lidi, kteří chápou, že občas potřebuju odjet dřív na koncert. Mně zase nedělá problém přijít ráno dřív, abych stihl všechno, co je potřeba. Druhý den to sice občas bolí, ale stojí to za to," směje se. Možná to zní trochu hekticky, ale ve skutečnosti to do sebe všechno zapadá. „Díky projektovému řízení jsem se naučil dobře plánovat. A když něco milujete, tak si na to čas najdete. Navíc to není jen o hudbě. Je to o přátelích, co se jednou týdně sejdou a tvoří něco, co je baví, takže to má ještě další přidanou hodnotu," uzavírá.
Co si přečíst i toto?
Zuzana Švecová je od začátku září generální ředitelkou CISCO ČR. A jak je v jednom ohni, moc rozhovorů ještě dát nestihla. O to více si považujeme toho, že si našla hodinu na povídání pro portál TD SYNNEX. Ještě než se otevřou dveře výtahu v pátém patře pankrácké budovy Parkview, kde české CISCO sídlí, říkáme si: Snad to nebude příliš opatrné, plné oficiálních frází.
Ještě docela nedávno hrál tým amerického fotbalu v Ústí nad Labem čtvrtou ligu. Ale poslední roky už válčí v extralize, najímá Kanaďany, Němce či Američany. A dost možná přijde také chvíle, kdy českou nejvyšší soutěž vyhraje. Jedním ze strůjců rozmachu netradičního sportu v severočeské metropoli je také Jan Rosenbaum.
Když přijde řeč na AI, Martinu Hálovi se rozzáří oči a rozpovídá se. Poznáte, že tohle téma už roky sleduje a často otevírá také na svém osobním profilu na LinkedIn. Jeho práce mu samozřejmě pohled pod pokličku velmi usnadňuje.
