Tehdy se psal rok 1994 a dnes rok 2023. Obor, technologie, logistiky i společnost se několikrát obrátily vzhůru nohama, ale distributoři jsou tu stále a Petr Pavlíček pracuje ve stále stejné společnosti. Jen se už nejmenuje Expert & Partner, Tech Data Distribution ani Tech Data. Ale od loňského října – TD SYNNEX. A přináší skvělý pohled zpátky a možná ještě lepší výhled vpřed.

Vzpomeneš si ještě na moment, kdy ses rozhodl vstoupit do světa IT distribuce?

Jak už to v životě obvykle bývá – náhoda. Po škole jsem seděl v kanceláři s manželkou svého kamaráda a rozhodl se, trochu impulzivně, přestoupit do IT distribuce, aniž by se tomu tehdy tak možná vůbec říkalo.

To byl rok 1994, který řada tvých kolegů nemá ani v občanském průkazu. A který si dnes možná trochu idealizujeme prostřednictvím seriálů jako Devadesátky nebo Případy prvního oddělení. Jak vypadal takový běžný den v kanceláři?

Na stole jsem měl stolní počítač se 4 MB RAM. Telefon tam byl taky a tuším, že se vytáčel na ciferníku. Mobilní telefon už existoval, ale měli jsme k dispozici jeden jediný pro celou firmu. V kanceláři se mohlo kouřit, což jsme opravdu hodně dodržovali. E-mail začínal, ale byl v plenkách. Inzeráty se schvalovaly na základě poslání faxem. Všechno bylo jinak.

O devětadvacet let později pracuješ stále pro stejného zaměstnavatele, ve stejném oboru. Co tě na oboru uhranulo natolik, že ses se u něj rozhodl zůstat?

Vlastně jednoduchá odpověď. Nic jiného neumím. Ale zároveň mě to, co dělám, vlastně dost baví. Je v tom kus dobrodružství, protože každý rok je úplně jiný, všechno se rychle vyvíjí a člověk nikdy netuší, jak to celé dopadne, a musí se v průběhu roku často rychle rozhodovat. To, co mě ale drží nejvíc, jsou lidé. Když se podívám kolem sebe a do našeho oboru, vidím hodně lidí, kteří prošli mýma rukama. Hodně z nich dokonce svého času začínalo u mě od píky. Dnes dělají často manažery nebo ředitele.

Nevadí ti, že nezůstali u vás, ale přešli k vendorům nebo třeba pracují i pro konkurenci?

V daný moment často ano, ale je to přirozený běh života. Na druhé straně žádný tým na světě, ani v tom pracovním, ani ve sportovním, nefunguje desítky let ve stejném složení. Tedy prostě život. Zároveň si nepamatuji mnoho případů, kdy bych se s dobrými lidmi rozcházel jakkoliv ve zlém. Na našem malém písečku totiž platí víc než kde jinde: Nikdy nevíš, kdy se znovu potkáte…

Image

A co lokální konkurence? Nepřemýšlel jsi někdy nad tím, zda by se ti u nich nepracovalo občas jednodušeji než u velkého nadnárodního korporátu, kde občas nedokážeš ovlivnit všechny procesy?

Tohle má dvě roviny. Zaprvé, hovoříme o globálnosti a národním distributorovi, ale na každodenním chodu naší firmy byste to sotva poznali. Naši nadřízení možná bývali hned od začátku někde v zahraničí, ale samotná firma měla cizinců opravdu málo. Pamatuju si jen pár, kteří tu pracovali, ale nikdo z nich nezanechal nějakou výraznější stopu. Nikdo z nich nepracoval na řídicí pozici.

A ta druhá rovina?

My Češi máme tendenci dívat se na to, co je korporátní nebo globální, malinko skrz prsty. Ale já za sebe řeknu, že svět je a díky technologiím prostě bude více globalizovaný. To je trend, který se zastavit nedá. A často jsem rád, že stojím na správné straně barikády. Například pokud korporace říká, že máme nějaká pravidla hry, jsem na to hrdý. Jsem rád, že hrajeme fér. Jsem hrdý, že ty hodnoty mám a můžu je držet, ačkoli to může znít jako klišé. Svázanost pravidly znamená i to, že nejste ochotní ohýbat pravidla a pohybovat se za hranou něčeho, v jakési šedé zóně. Mnoho lidí a firem je do ní ochotných jít, já toto dilema řešit nemusím, protože my „čecháčkovství“ a ohýbání pravidel v tomto ohledu díky nastavení nemůžeme podporovat.

Není těžké pracovat v korporátu ve chvíli, kdy se kupříkladu Tech Data spojí s Avnetem a o další tři roky později zase se SYNNEX?

Ty věci ale dávají logiku. Osobně jsem rád, že můžu srovnávat každý den svět a Českou republiku. Že mám možnost porovnávat trendy, že musím myslet v širším měřítku. Zároveň vidím, že vyjednávání je jiné, když se baví korporát s korporátem na evropské nebo světové úrovni. To je jiná páka, která pak ovlivňuje dílčí trhy. A upřímně: kdyby se mi to příčilo, tak tady nemůžu být. Nepovažuju se za typického korporátního člověka – a přesto tady dokážu léta v pohodě fungovat a ani mě nikdo každý den nekouká pod prsty ani zbytečně nešikanuje nebo nediriguje.

Ale přece jen, není těžké si zvykat na neustálé změny?

Pro mě je ten přesah směrem do zahraničí a hodnoty víc než třeba možnost si rozhodovat o tom, jaké budeme mít logo. To jsou věci, které mi žíly netrhají. Zároveň vím, že to globální firma připraví pro nás perfektně, stejně jako například TD SYNNEX. Přišli jsme k hotovému, museli jsme lokalizovat pár věcí, správně to vysvětlit a pohlídat si pár technických věcí.

Jak z tvého pohledu vnímal otřesy posledních let? Ať už jde o covid nebo logistickou krizi?

Nechci se srovnávat s nikým, kdo za covidovou éru zaplatil svým podnikáním. Ale pro celý obor IT i pro nás jako IT distributory to byly z pohledu čísel úspěšné roky, protože se technologie prodávaly více a rychleji než jindy. Krize nás samozřejmě ovlivňují, stejně jako všechny ostatní. Jak by řekl jeden můj známý: je to součást hry, je to v ceně zájezdu. Upřímně je to i to, co mě na tom baví.

Jsou lidé, kteří v technologiích vidí naději pro budoucnost a řešení důležitých výzev. A pak ti, kteří se bojí, že nás technologie jednou převálcují. Jak tuhle akademickou debatu vidíš ty?

Jsem v tom rozpolcený, protože to je opravdu jako věštění z křišťálové koule. Jedna věc je závislost na technologiích. Ta je všudypřítomná – auto, elektroauto, wi-fi, pračka, mobilní telefon, všechno kolem nás. Budeme zapínat pračku přes wifinu a nejspíš opravdu brzy poletíme na Mars a objevíme celou řadu dalších úžasných věcí. To, co mě děsí, je ukrutná závislost. Toho se bojím, protože závislost vždycky znamená zranitelnost. Když nás někdo vypojí z wifiny, děti odejdou z domova a kdoví, co manželka. Děti za to nemůžou, to je náš boj, kam jsme si technologii pustili.

Kdybys byl dnes znovu dvacátník, proč by sis vybral obor IT distribuce?

Pro mě je to osobní příběh. Jsem u toho od začátku, jsem na to hrdý. Ale i dnes je to perspektivní obor, ve kterém se každý strašně moc naučí. Škola života, kterou dostanete v distribuci, jinde sotva najdete. Já už na té škole působím hodně jako učitel. A z praxe vím, že z dlouhodobého hlediska je to škola, která vede k dalším úspěchům.