Zastáváte v TD SYNNEX roli Director of Product Marketing. Ale nevím, jestli si ji dokážu představit. Jak vypadá takový váš běžný pracovní týden? 

Co si budeme vyprávět: jsem řízený kalendářem. Každý týden absolvuju velkou spoustu mítinků. Mnoho z nich na pravidelné bázi, takže už v neděli mám dost jasnou představu o každé hodině z následujícího týdne. Zároveň není týden, kdy není partnerské setkání nebo akce. Někdy jsou i dvě nebo tři. Jsem rád v jednom kole, ale občas toho bývá docela dost.  

Jak si zpříjemnit pravidelné mítinky? 

Musí být efektivní, ale ještě důležitější je, že na nich musí být fajn lidé, což se naštěstí v drtivé většině případů děje. Máme dobrý a sehraný tým, který nemusí mluvit víc, než je nutné. Řekneme si, co kdo udělá a tak se i stane. To je důležité, protože jinak mi hlava skáče od product marketingu k obchodu, managementu a zase zpátky. Jako mítinkový člověk musím hledat priority, abych vůbec našel nějaký čas na přemýšlení a řešení strategických priorit.  

Povídali jsme si s kolegy, kteří řeší produktový marketing značek Xbox nebo PanzerGlass, a vyznívalo to tak, že nejlepší práce v TD SYNNEX je ta, když si můžete hrát se značkou od A do Z… 

Pohříchu, to jste narazili právě na ty, kteří takovou možnost mají. Ostatní kolegové spíše naskakují na vendorské aktivity. Je to pro nás samozřejmě skvělé oživení, pokud můžeme značku spravovat. Třeba PanzerGlass jsme na náš trh přivedli my, a když vidíme, kde je značka dnes, hřeje nás to u srdce. Spolupracujeme s MMA fighterem Jiřím Procházkou, děláme kampaně s virálním potenciálem. Ale taková značka není každá, a především to dává smysl jen tam, kde máme případně výhradní distribuci. Nemůžeme si dovolit táhnout celý trh na naše náklady. V momentě, kdy jsou na trhu čtyři distributoři, tak dělat koncový marketing nebývá právě efektivní investice. 

Je teď na obzoru nějaká značka, u které by se to mohlo povést? 

Na dobré cestě je spolupráce se značkou NEAT. Dělají videokonference a zařízení pro moderní pracovní prostředí. My v každém případě musíme být předem přesvědčeni, že to u dané značky dává smysl – a v případě NEAT to bezpochyby platí – a že jsme schopni přesvědčit koncový trh o atraktivitě značky. Samozřejmě si chceme hlídat i to, aby případný byznys končil u nás.  

Pojďme teď chvíli od byznysu. Kdyby mi bylo dnes dvaadvacet, co by pro mě byl ten správný argument, proč skončit u IT distributora, potažmo přímo v TD SYNNEX? 

Takový příběh, jaký jsem tu zažil já, prožívá dost mých kolegů. Aktuálně třeba Tomáš Vaník nebo Martin Zídek, kteří se svou pracovitostí, energii a dobrým úsudkem skvěle zapsali a nyní již vedou své vlastní týmy – Tomáš je dokonce ředitelem divize. Pro mě jít do IT distribuce je ohromná škola života. Jste mezi mlýnskými kameny. Na jedné straně je tu výrobce, který vás tlačí, a z druhé strany reseller, jenž má své představy. Vy musíte umět obrousit hrany a vymyslet nejlepší možné řešení. Ale díky tomu perfektně poznáte logiku obchodu a vztahů. Osobně si občas říkám, že by bylo skvělé někdy zažít byznys z pohledu zákazníka, tedy mít možnost trochu drtit všechny zúčastněné strany. Ale to říkám v malé nadsázce. V IT distribuci získáte perfektní návyky do života, a zdaleka nejen pracovního. Vím to i ze zpětných vazeb od vendorů, kam naši lidé čas od času odcházejí. Nikdy mi žádný z nich neřekl, že bychom jim „vychovali“ někoho neschopného. Je to náročná práce, ale v oboru, který dává smysl. Nuda nehrozí.  

Upřímně, co na takové tempo a plný kalendář říká vaše rodina? 

Tak v první řadě to chce tolerantní manželku. 

Tu, předpokládám, máte. 

Rozhodně. Mí kolegové, kteří ženu znají, říkají, že musí mít svatozář. Ta druhá věc je, že mi firma vychází hodně vstříc okolo mých trenérských nebo sportovních aktivit. Jen díky tomu dokážu skloubit svůj život se softballem na poměrně slušné úrovni. Stíhat práci, akční koníček a rodinu je frmol. 

Dnes už netrénujete jen v Berouně, ale jste u národního týmu. Jak se to odehrálo? 

Shodou okolností. Před sedmi lety jsem začal s trénováním Piranhas Beroun. Tehdy to byl ještě baseball, dnes už je to čistě softballový tým. Letos jsem se řízením osudu a náhod dostal do trenérské ansámblu kolem reprezentace kadetek. Řekněme jako trenér na zkoušku. Dynamika výběru je samozřejmě mnohem jiná než u nás v Berouně. Holky, které prošly výběrem a zařadily se do širšího výběru reprezentace, jsou pro hraní dobrého softballu mnohem lépe vybaveny. Hodně dělá jejich atletičnost, rychlost, ale mnohem více je to o hlavě – mají jasno, že se softballu chtějí věnovat na plno a chtějí v něm něčeho dosáhnout.

Image

Ano, ale velkou roli musí hrát i věk. Právě patnáctileté dívky se mi nezdají jako úplně nejjednodušší parta na trénování. 

Je to jízda. U nás v Berouně si občas pokládám otázku, jestli jsem vůbec tým trénoval. Funguje to jako na horské dráze. Jsou situace, kdy se všechno potká skvěle a tým funguje úplně neuvěřitelně. Povzbuzuje se, dá se říct, že se daří všechno. O zápas později jako lusknutím prstu jsme schopni odevzdat zápas mnohem slabším soupeřkám. Občas to zamrzí, ale nakonec stejně vyhraje přesvědčení, že nejde o život. 

Co je na tom nejtěžší? 

Musím si hrozně dávat pozor, co říkám. I když mám pocit, že občas říkám ve vší opatrnosti A, holky si to přeloží jako B, a už je oheň na střeše. Je poměrně složité ty emoce, které k tomuto věku patří, uřídit.  

Proč bych měl dát své dítě právě na softball? Přece jen to není sport, který každý zná jako třeba hokej, fotbal nebo basketbal… 

To máte pravdu. Softball určitě nikdy nebude sport číslo jedna, dva či tři, ale i tak dnes patří do seznamu preferovaných sportů; a hlavně má velké ambice. Softball je velmi všestranný sport, který rozvíjí pohybovou všestrannost, rychlé rozhodování a strategické myšlení. Doporučil bych ho i pro, dle mého názoru, přátelštější prostředí. Jak se říká, u nás je každý trenérem fotbalu, a dle toho to také na hřištích vypadá – každý kritizuje, protože tomu rozumí více než trenér nebo rozhodčí, toto u softballu tolik nehrozí. Další důvod pro doporučení jsou možnosti, jak se softballem poznat svět. Většina nejlepších světových týmů s nejširší základnou je mimo Evropu, proto se mnoho turnajů pořádá na místech, jako je Japonsko, USA či Brazílie. Ernest Hemingway řekl o baseballu, že jsou to nejrychlejší šachy na světě – pravda je taková, že o softballu to platí více, takže si ho dovolím opravit.