Její kariéra v IT trvá už dvacet let. Což jsou v oblasti informačních technologií vlastně světelné roky. „Náš obor je neskutečně živý. Je pro lidi, kteří mají rádi, když věci odsýpají. Nikde jinde se tak rychle neděje tolik inovací. Budu-li pracovat v potravinářském průmyslu, tak je velmi pravděpodobné, že mě za mou kariéru nečeká velká revoluce. Možná přijde jedna, nejvýše dvě. Inovace jsou těžkopádnější, v IT mohou být věci ze dne na den jinak. Tady je úžasné pozorovat, jak se z původních hesel, pod kterými si před pár lety a často měsíci nikdo nic nedokázal představit, stávají konkrétní a hmatatelná řešení. Před lety to byl cloud. To samé IoT. A teď AI – co ještě před dvěma lety vypadalo jako Bradbury a science-fiction, tak najednou je tak strašně reálné, až to člověka děsí. Právě ta pružnost mě neustále baví,“ vypráví Lenka Mlnaříková, která má v TD SYNNEX na starost rozvoj oblasti bezpečnosti (security) v regionu střední a východní Evropy.
Jaké to vůbec je přejít z českého prostředí do mezinárodního? „První moje překvapení – a něco, s čím jsem se musela poprat, bylo, jak strašně rozdílné země v tom regionu jsme. Trochu jsem to tušila, protože jsem už dříve s jednotlivými zeměmi komunikovala, ale až v praxi jsem si uvědomila, jak je celý region pestrý. A překvapuje mě to až dodnes. Rozdílnost kultury, mentality, přístupu na trh i trhu samotného je obrovská,“ vypráví žena, která se při přechodu do nadnárodních struktur ocitla tak trochu „sama mezi muži“.
„Vždycky jsem patřila do kategorie lidí, kteří jakmile se jim začalo mávat před očima gender studies, feminismem, kvótami, úplně zrudnou vzteky. Považovala jsem to za nonsens. Člověk má uspět proto, jaký je, ne kým je… Ale v tomto případě jsem se dostala z regionální pobočky, kde byl poměr mužů a žen 50 na 50, případně 40 na 60, do prostředí, kde bývám často jediná žena nebo jedna z mála. V ten moment jsem si začala uvědomovat, jak rozdílně se někdy věci vyvinou, když tam ženy jsou nebo nejsou. Už jen tím, že máme trochu jiný způsob komunikace, že občas jsme schopné zapojit emoce. Uvědomila jsem si víc než v lokální roli, že by možná bylo pro celkový výsledek dobře, kdyby to bylo vyváženější. Tím rozhodně nechci zavádět kvóty a nařizovat, do kterého roku bude kolik procent žen a v jakých pozicích, spíše podpořit pestrost a aktivity, které k ní vedou,“ říká rozhodně.
Spojuje nás podceňování hrozeb
Jestli je pro celý region něco typické, pak je to podceňování hrozeb. „To je vlastnost naprosto lidská. A odráží se to v tom, že dokud se něco nestane nám samotným nebo někomu z našeho bezprostředního okolí, tak to neřešíme. To v oblasti cybersecurity hodně nahrává protistraně. V rozhovoru se zákazníky často padne argument typu: ‚ne, nám se tohle nestane‘ – nebo ‚naši lidi jsou trénovaní, ti na nic nekliknou‘ a podobně. Přitom těch hrozeb kolem nás je mnohem víc a na všech možných úrovních, než bychom si přáli vědět nebo byli ochotni připustit,“ dodává Lenka Mlnaříková.
Když se ptáme na specifika Čechů v celém regionu, pak odpovědí je tak trochu české kverulantství. „Asi nejvíc z celého regionu máme tendenci na všem hledat chyby, což v některých fázích zejména západní představitele trochu dráždí. Když je projekt nebo změna, mohu se spolehnout na to, že budu mít z Čech seznam protiargumentů na cokoli. Ale z mé zkušenosti jsme také jedni z mála, kteří na něco upozorní a rozvíří debatu i mezi ostatními zeměmi. Zároveň je to velmi často podloženo zkušeností, něčím reálným. A navazují na to i protiřešení. Umíme hledat výborná řešení, i když jako první upozorníme na to, co fungovat nebude a proč. To je oblast, kterou máme velmi dobře vypěstovanou.“
Někde přežraný žralok, na Jadranu piraně
Když už jsme ale u obecných rozdílů mezi zeměmi, dává Lenka Mlnaříková k dobru zajímavý příměr: „Strašně ráda spolupracuju s malými zeměmi v Adriatics regionu. Tam jsou dravci. Připadám si, jako bych krmila masožravé rybičky. Ve velkých zemích, když mávnu kouskem masa, tak přežraný žralok leží v akvárku, převaluje se a říká si, že to je tak malé sousto, že se kvůli němu ani nezvedne. Oproti tomu na Jadranu hned vyskočí piraně a málem mi utrhnou ruku. Když dám nějaký klasický příklad: Objeví se malý vendor a dělá zatím zanedbatelné obraty. Ve velkých zemích první, co slyším, je: ‚Kolik nám to přinese?‘, ale v Adriatics zemích slyším: ‚Kdy mohu začít prodávat?‘“
Evropská unie ano, ale státy stále hrají klíčovou roli
Oblast kyberbezpečnosti v posledních letech hodně akcelerovala Evropská unie. Protože její nařízení se poměrně rychle propisují do všech zemí. Ale v každodenní praxi k tomu každá ze zemí přistupuje dost jinak a geografické hranice a politická situace hrají klíčovou roli. „Závislost obecně na vládní situaci je cítit ve všech zemích. Když je před volbami, je bezvětří, čeká se. První rok po volbách se mnoho věcí jen připravuje a také se vyčkává. A pak jsou tu specifické regiony. Dnes je nevyzpytatelné Maďarsko, kde se pravidla mění ze dne na den a hodně projektů jde do vládou řízených oblastí. Turecko pro změnu zasáhlo zemětřesení a výrazně se upravují rozpočty,“ vysvětluje Lenka Mlnaříková, která v TD SYNNEX začínala v listopadu roku 2015, kdy nastoupila do pozice marketingové ředitelky tehdejšího Avnetu.
Dnes už pracuje v obchodním týmu, místo marketingu řeší kybernetické hrozby a na starost má celý region střední a východní Evropy. Co se jejím přesunem vlastně změnilo? „Tým, se kterým spolupracuju, je z celé východní Evropy – od Polska po Turecko. Zároveň mám ale i kolegy v ostatních zemích Evropy, dokonce i v USA. Drtivá většina spolupráce probíhá na dálku. Do kanceláří mířím spíš ve dnech, kdy nemám tolik meetingů. Nasmlouvám si partnery, vendory či kolegy. Rozdíl je také v tom, že když děláte pro lokální organizaci, máte všichni plus minus stejnou pracovní dobu. Je normální, že začnete ráno, k večeru skončíte. Vyplňujete si čas denními věcmi a operativou. Čím má člověk větší záběr, tím se to hodně mění. Někde se začíná o hodinu dřív nebo o tři hodiny později. Na jednu stranu je to víc flexibilní, na druhou stranu to víc zasahuje do prostoru, který člověk vnímal dřív jako privátní. Celá práce ale funguje víc nárazově a ubývají každodenní rutinní záležitosti. Je to víc ve vlnách. Když jsem připravovala investiční projekt pro securitu na tři roky, pracovala jsem přes noc a bylo to extrémně náročné. Oproti tomu předtím bylo období, kdy jsem si mohla dovolit studovat materiály, protože na to byl prostor,“ doplňuje.
A co ji na náročné práci baví? „Vždy je to o lidech, protože na druhém konci vždy stojí člověk. Je to o prostředí, které se vám líbí nebo nelíbí. A pak je to o náladě a pravidlech, která v tom prostředí existují. Ať už se bavíme o TD SYNNEX nebo obecně o byznysu. Jsou oblasti byznysu, kde bych nechtěla dělat ani za nic, protože každý, kdo tam strčí čumák, si jej okamžitě ušpiní. Když si člověk najde lidi, se kterými dokáže spolupracovat a kterým věří, minimalizuje se pravděpodobnost, že uděláte něco, co nechcete, co je proti vašemu přesvědčení. U mě to bylo vždycky o tom udržet si vlastní integritu. Nikdy jsem se nehroutila nad tím, jestli budu dostatečně dobrá. Prostě jsem šla po tom, co mi šlo, čemu jsem rozuměla, v čem jsem se cítila dobře, a s lidmi, s nimiž jsem se cítila dobře, tak to vyplynulo,“ uzavírá Lenka Mlnaříková.
Co si přečíst i toto?
„Distribuce se musí měnit a začít zavádět nové věci, ale tou pravou výzvou bude přestat dělat staré věci,” říká Pavel Klimuškin, VAD director společnosti TD SYNNEX. V nedávném rozhovoru pro Channelworld prohlásil, že přichází doba distribuční.
V TD SYNNEX Czech Republic pracuje zhruba 450 zaměstnanců, z toho 250 v pražské kanceláři a 200 v logistickém skladu v Boru u Tachova. Velká část z nich se během přijímacího pohovoru pravděpodobně potkala s šéfkou HR oddělení Petrou Komárkovou, která působí v TD SYNNEX už od června 2015.
Ve chvíli, kdy někdo představuje nekonečné možnosti dnešních AI technologií, máme tendenci trochu pozapomenout, že na obou koncích každého byznysu a každého vztahu stojí člověk z masa a kostí. A právě jeho kreativita, originalita nebo charisma může do světa anonymizovaných a digitalizovaných vztahů přinášet onen „faktor X“.
