Jak začala vaše láska k americkému fotbalu? Přece jen ani ragby, ani americký fotbal nepatří mezi sporty, které vídáte v televizi a o nichž se neustále mluví…

Ještě za bývalého režimu, kdy jsem viděl v německém časopise americké fotbalisty. Pak jsem dostal možnost hrát dva roky za historicky nejlepší český tým Prague Panthers, než jsem se odstěhoval na sever Čech. Po nějakém čase jsem dostal šanci od kluků z Blades a k fotbalu jsem se vrátil a jsem s ústeckým klubem spjatý v nejrůznějších rolích už dvanáct let. Za tu dobu se nám povedlo dostat se ze čtvrté ligy do první, kde už válčíme pátou sezónu. Ale také jsme založili mládežnické kluby, tvoříme zázemí pro fanoušky, snažíme se o osvětu a vodíme na hřiště mladé talenty.

V oboru IT distribuce jste 23 let, v TD SYNNEX (včetně Avnetu) přes 15 let, u ústeckého amerického fotbalu také dlouhou dobu. Je tato stabilita součástí vaší přirozenosti, nebo spíše shoda okolností? 

Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlel. A přišel na to, že nejsem úplně dobrý v tom, když mám myslet nebo dělat hodně věcí najednou. Obdivuji lidi, kteří dokážou být úspěšní v osmi disciplínách z deseti. Já jsem spíš ten typ člověka, který dělá nejvýše dvě až tři, ale možná o to víc nad nimi přemýšlím a snažím se je pochopit do hloubky. Pro někoho to je příliš úzký záběr, ale mně to tak vyhovuje.

Image

Existuje ještě nějaká paralela mezi vaším angažmá u týmu v IT distribuci a extraligovou trenéřinou?

Mimořádně mě baví, že americký fotbal je hodně technický sport. Ať už z pohledu trenéřiny nebo hráčské stránky jde vlastně o znalostní záležitost, kdy musíte přesně vědět, jak v daných situacích reagovat, jaké techniky na hřišti použít. Možná právě v tom je i trošku předzvěst toho, proč vedu technickou divizi, kde také musíte v hlavě nosit více plánů a taktik, a přemýšlet, kterou ve správný moment zvolit. Navíc je sport skvělá škola při práci s lidmi. Když trénuji, jsou tam čtyřicetiletí harcovníci i osmnáctiletí talenti. Každý žije úplně jinak, přemýšlí jinak, využívá jiné nástroje, má jiný styl. Vy přesto musíte docílit toho, aby se všichni cítili dobře a na hřišti byli ochotni dřít jeden za druhého. 

Co je nejtěžším úkolem trenéra? Souhra?  

Ano, to je jeden z těch klíčových úkolů. Pro mě je útok jako orchestr, kde vše musí od základního prvního kroku klapnout dál, bez té synchronizace mezi hráči nejde bodovat. Obrana mi pak připomíná spíše „jamování“, kde musí 11 hráčů rychle reagovat na to, co dělá útok soupeře. Ale tím nejdůležitějším a asi i nejtěžším úkolem, dle mého názoru, je nastavit chemii týmu pro každou sezónu. Pokud funguje „kabina“, tak je vše snadnější a tým má šanci uspět.

Jak vlastně funguje extraligový americký fotbal v podmínkách České republiky? Je to ryze amatérský sport?

Placené jsou u nás vlastně jen zahraniční osobnosti. Trenéři i hráči, kteří jsou nasmlouvaní obvykle na pět až šest měsíců. Jen v Ústí se za poslední období vystřídal americký trenér nebo hráči z Německa, USA či Kanady.

Odpusťte mi laický pohled – ale jak se takový Kanaďan ocitne právě v Ústí nad Labem? Stojí za tím doporučení nebo práce agentů?

Je to trochu jinak. Pro americký fotbal, basketbal či baseball existuje portál Europlayers, kam hráči s univerzitní nebo profesionální kariérou v Severní Americe nahrávají svoje profily a „cívíčka“. My pak podle filtrů můžeme najít hráče, který by nám pasoval do systému nebo jehož pozici právě potřebujeme. Pak už je to jen otázka nabídky a poptávky a osobního vyjednávání.

Co by se muselo stát, aby byl v Česku americký fotbal populárnější?

Ono se to průběžně děje. Díky aktivitám České asociace amerického fotbalu a jednotlivých klubů získává náš sport daleko větší popularitu. Vidíme, jak se zvyšuje fanouškovská báze a roste návštěvnost na zápasech. Dnes už také Česká televize a O2 TV vysílají zápasy jak z české ligy, tak univerzitní zápasy ze zámoří nebo výběrová utkání z NFL.

Image

Kolik času věnujete přípravě na tréninky a zápasy?

Dost. Když to sečtu, tak to může být 800–1000 hodin ročně. Ale moc mě to baví. Samotná sezona pak má nějakých deset zápasů ve třinácti týdnech. Často se stává, že v neděli hrajeme v Bratislavě, v pondělí jsem celý den v Praze a večer s trenéry scoutujeme příštího soupeře, chystáme tzv. gameplan a plán úterního tréninku. Ve středu provedeme korekce předcházejícího zápasu, které nasdílíme hráčům, a korekce gameplanu. Ve čtvrtek je další trénink a v pátek finalizujeme strategii na víkendový zápas. Sobotu se snažím uhlídat plně pro rodinu.

Stejně by to ne každému doma „prošlo“.

Vím to, a proto si velmi vážím toho, že manželka a dcera můj koníček respektují a podporují mě v tom, abych se mohl fotbalu věnovat. Bez jejich podpory a pochopení by to nešlo.

A poslední věc, máte jako trenér ambici jít dál? Trénovat mistry, českou reprezentaci, jít do zahraničí?  

Nemůžu mluvit za klub Blades Ústí nad Labem, kde působím, ale snad to vidíme podobně. Občas mám pocit, že jen sedím v autě, přejíždím z místa na místo, věnuji americkému fotbalu spoustu volného času a nedokážu se zastavit. Zatím mě ženou parta lidí kolem Blades, chuť a asi i ambice. Nejspíš jsem asi stále hodně soutěživý. Ale své vlastní limity a limity amerického fotbalu v ČR znám. Proto je mým snem jednou vyhrát Czech Bowl, ale k tomu vede ještě dlouhá cesta.